neděle 21. září 2014

Den 10. (17.09.2014) Salt Lake City

Laundry - Salt Lake City
Opravdu mormonský den. Začínáme ve veřejné prádelně, kde se učíme zacházet s pračkami a sušičkami na mince. Prášek stojí 75 centů, vyprání dolar a půl a sušička 25 centů. Něco jsem tam navolil a doufám, že jsem si nic neponičil. Prádlo se moc dokonale nevysušilo, tak to asi potom rozložíme v kempu.








Auto necháváme před hostelem a směřujeme k místnímu Capitolu. Impozantní budova postavená v letech 1912-1916, která je sídlem guvernéra, místní vlády, nejvyššího návladního a soudu. Kromě pár místností po obvodu budovy je celá stavba jedinou obrovskou halou - další vládní budovy jsou postaveny za Capitolem. Příjemná je všudypřítomná volnost pohybu – takřka všude lze normálně vejít, návštěvníci jsou tady vítáni, můžete do sněmovny, volně se pohybovat po celém areálu, všechno si nafotit, svézt se výtahem z počátku 20. Století. Po obhlídce míříme ke svatostánkům mormonské církve blíže centru města.
Capitol of Utah

Původní sídlo vlády Utahu v 19. století

Mormoni mají celosvětově více než 15 miliónů členů a 85 000 misionářů mezi více než 170 národy. Historie jejich náboženství je poměrně zajímavá a doporučuji odkazy na Wikipedii. Zato jejich výklad historie je velmi zábavný a nesmírně pomýlený. Jak nám bylo při prohlídce kongresového centra vysvětleno, tak první mormoni přišli do Ameriky již 600 let před narozením Krista (a tedy o rovné tisíciletí dříve než Kolumbus), na Americkém kontinentu vybojovali spoustu válek a nakonec všechno vědění zaznamenal jeden správňácký chlápek jménem Mormon cca 400 let po Kristu na jakési zlaté destičky. Dost odvážné tvrzení na církev založenou v roce 1830. No ponechme stranou víru, my ateisté to nepochopíme.











Sněmovna

Nádvoří za Capitolem - v pozadí další vládní budovy


Přicházíme k již zmíněnému kongresovému centru a před vstupem je cedulka vítající případné návštěvníky. Vešli jsme tedy dovnitř a hned se nás ujala postarší průvodkyně. Vyzvěděla odkud jsme, kolik času na prohlídku máme (řekli jsme čtvrt hodiny, ať neztrácíme čas) a zahájila s námi prohlídku. Na to, jak se budova navenek jevila docela normálních rozměrů, uvnitř je gigantická! Nejpůsobivější je sál pro 21 000 lidí, bez jakýchkoliv sloupů. Všechny balkóny jsou obrovské konzoly, střecha je na obrovských příhradových nosnících. Každá ovečka je pro církev důležitá a tak pro pohodlí i toho nejposlednějšího návštěvníka je tady k dispozici audio technika, jsou k dispozici projektory s titulky a znaková řeč, vozíčkáři mají bezbariérové vstupy do všech pater a prostě se postarají o každého (aspoň takový pocit si z toho odnáším).
Sál pro 21 000 lidí

Protože jsem prozradil, že jsme inženýři, navrhla naše průvodkyně výměnu své osoby, jakožto technicky nevzdělané, za svého manžela, jež je taky inženýr (ale letecký). Ten nás upozornil na spoustu technických zajímavostí, a protože neměl tušení o našem prvotním 15-minutovém požadavku, protáhla se celá prohlídka (včetně zábavné části o původu víry, zmíněné dříve) na cca hodinu. Ale stálo to za to. Na střeše je vybudován park, který má znázorňovat vrcholky hor a louky a nížiny Utahu. Nakonec nám ještě poradil návštěvu výškové budovy naproti (kam je taky volný vstup), kde si máme vyjet na 26. podlaží a nafotit si město. Výhled byl perfektní – celé Salt Lake City jako na dlani.
Střecha kongresové centra a náš mormon

Capitol Hill

Salt Lake City

Main Street
Pozitivem celé mormonské víry, které jsme asi ocenili nejvíc, je misijní činnost – kluci ve věku od 18 a hlavně dívky ve věku od 18,5 roku jedou někam na výměnu do světa vykonávat obrácení zbloudilých duší na víru. Několikrát se s námi dala do řeči moc pěkná děvčata z rozličných zemí a několikanásobně více děvčat se na nás aspoň usmívalo. Asi se dám na mormonství :-).

Že by nasněžilo?
Protože už bylo ve městě nesnesitelné horko a přeci jen už se blížilo pozdní odpoledne, zamávali jsme prosperujícímu městu a vydali se Na Bonneville Salt Flats. Za Velkým Solným Jezerem, které je pozůstatkem prehistorického obrovitého slaného jezera Lake Boneville, které zasahovalo z Utahu až do Nevady a Idaho (a po nějakých těch tektonických změnách odteklo směrem na Yellowstone), se rozkládají Solné pláně. Zvláštní pocit – sůl je trochu vlhká, dost prská, když po ní běžíte a prostě vypadá jako sníh. Trošku jsme si zablbli s foťákem, s autem a zasolení až za ušima se vydáváme směrem do Arches National Parku. Je půl osmé a máme před sebou šest hodin cesty. Někde ještě musíme vrazit auto do myčky, než nám sůl rozežere celý podvozek.










Solné pláně - tady se dělají testy nejrychlejších aut světa
Venku bylo kolem 30 stupňů - žádný sníh.
A to ještě netušíme, jak ta sůl přischne a nepůjde dolů...
Na takových pláních se značně zkresluje perspektiva :-)



Žádné komentáře:

Okomentovat