Po malém výletu do Moose se vydáváme na okružní jízdu k řece Snake River, kde, jak nás rangeri upozorňovali, bude dobrý pohon všech čtyř kol a hlavně dostatečná světlá výška. Hrdinně vjíždíme na nezpevněnou komunikaci a přijíždíme k opuštěným chatám – jakýmsi ubytovnám pro boháče a umělce, kteří se jezdili bavit na divoký západ. Po zřízení Národního Parku byly opuštěny a zůstaly neudržovány. Vypadá to strašně surrealisticky – boudy se rozpadají a přitom vypadají přesně jako z nějakých westernových filmů – dnes se již provádí prvotní pokusy o zachování (nové krytiny na některých staveních, zatlučená okna a dveře), ale vypadá to jako běh na dlouhou trať.
Pokračujeme dále k Snake River a občas si podvozkem sáhneme na nějaké ty kameny ve středu silnice, kde jsou přeci jen vyjeté dost hluboké koleje. Kolem roste spousta pelyňku, který má zanedlouho poznamenat i naše auto. Jedná se o nízké keříky, ovšem se silnými dřevnatými větvemi a pořádnými kmeny. Cesta je úzká a je nutno se vyhýbat protijedoucím vozidlům na určených místech. Ne každý si s tím láme hlavu a jeden Amík si to mířil přímo na mě. Zajel půlkou auta do pelyňku a očekával ode mne to stejné. No nechtělo se mi couvat více než míli k nějaké výhybně, tak jsem to vzal přes keříky taky. Náš Nissan je teď na pravé straně krásně odraný a já jenom čekám, co nám řeknou při vrácení. Nu což – je to jen estetická záležitost. Okolí Snake River bylo opět nádherné. Stromy už se barví do žluta, řeka vytváří působivé meandry, všude je neuvěřitelný klid. Být tahle řeka u nás, tak trumfne mezi vodáky Vltavu a budou se na ní stát fronty.
Když jsme se po pár hodinách dostali zase konečně na normální cestu, bylo už pozdní odpoledne. Nalákáni výhledy na řeku jsme se rozhodli někde vykoupat a vybrali nějakou slepou cestu s názvem Schwabacher Road. To jsme netušili, že se jedná o oblíbené místo pozorování bobrů, kteří si tu postavili parádní hráze. Voda byla docela studená, a tak kromě Lukáše, který by se koupal i v tekutém dusíku, jsme všichni smočili pouze nohy a pozorovali okolní přírodu.
Ještě před západem slunce jsme se vydali o pár mil na jih prohlédnout si opuštěné stodoly a domy jedněch z prvních osadníků této části Ameriky – Mormonů. Opět bylo zajímavé vidět opuštěná obydlí a hospodářské budovy, mezi kterými se pasou divocí bizoni. Po západu slunce jsme se ještě jednou vrátili nafotit si bobry a pak už jsme zamířili směr camp.
 |
| Old Mormon barn |
 |
| Opuštěná stavení |
 |
| Stodola jak hrad |
Žádné komentáře:
Okomentovat