úterý 7. října 2014

Den 16. (23.09.2014) Zion NP 1.den

Ráno nám při balení stanů udělala radost tarantule, která vypadla z Jirkovy „psí boudy“, alias stanu. Tak jsme si ji všichni aspoň prohlídli, dávali jsme pozor, ať nám nevleze do auta (už tak jsme cestou povozili nějaké můry, mravence, mouchy a jiné breberky a o další pasažéry nestojíme) a nakonec jsme kolem ní opatrně vycouvali a zamířili do Zionu. Národní Park Zion se trošku odlišuje od těch, jež jsme v Utahu navštívili. Skály jsou porostlé borovicemi, je tady mnohem víc zeleně, než by člověk čekal a vůbec nevypadá, že by měl patřit do tohoto vyprahlého státu.

Zion NP

Zion není příliš rozlehlý, nachází se v soutěsce mezi skalními masivy vytvořenými řekou Virgin River a prochází jím pouze jedna silnice, Ročně jej navštíví více než 5 milionů turistů, (tedy více než například Yellowstone), a to je na takový nevelký park úctyhodné číslo, svědčící o jeho oblíbenosti. Už samotný název Zion, a pojmenování skalních útvarů (Angel’s Landing, Three Patriarchs atd.) připomíná, že lidé, kteří dali tomuto místu jméno, jej také považovali za nádherné místo. Jak jsme se dozvěděli v Salt Lake City, Zion je v knize Mormon jakési posvátné bájné místo. Přijíždíme k Parku od východu a už samotná silnice je neamericky klikatá. Projíždíme tunelem, který byl po dlouhou dobu nejdelším tunelem USA a dnes s délkou 2 míle údajně drží druhé místo. Což je teda nicmoc – jsem myslel, že v Americe jsou větší stavitelé. Mirku – tady máš pole neorané!

Přijíždíme až po poledni a jediné dva campy v parku jsou už beznadějně plné. Hned za hranicí parku (vpodstatě takové vykousnuté místo v hranicích parku) je městečko Springdale, kde je ještě nějaké místo na stan volné. Bydlíme hned u řeky, kde se koupou a opalují děvčata a začíná se nám tu hodně líbit (to, že Zion je park, kde jezdí asi nejvíce mladých lidí, máme teprve zjistit). Protože už je odpoledne, jdeme se najíst do místní mexické restaurace a vyrážíme na nějaký kratší výlet. Na území parku se smí autem pouze po silnici spojující východní a západní vstup, cestu do nitra parku zajišťují bezplatné shuttle-busy (s přívěsy, aby se vešlo více lidí). Jedním z nich se vydáváme na trail Hidden Canyon, kde zjišťujeme, že je kvůli pracím na stezce uzavřen. Prohlédneme si tedy aspoň Weeping Rock (plačící skálu), kde po celé délce skalního převisu kape voda, a vydáváme se o jednu zastávku zpět, na trail k Emerald pools, což jsou jezírka různě rozesetá mezi skalisky.

Weeping Rock

Zeleň je tady mnohem bohatší, než jsme byli poslední dobou zvyklí a trail je docela pohodový. Cestou zpátky se stavujeme v Springdale v Adventure company pro nějaké informace o trailu, který vede řekou, a který bychom chtěli absolvovat. Musíme si vyřídit povolení v návštěvnickém centru v parku (které už je dnes zavřené) a půjčit vybavení. Večer se v kempu bavíme se sousedy Američany, kteří nám doporučují trail Angels Landing, který už máme tak jako tak v plánu. Večer ještě trochu klábosíme a konečně jsme aspoň trochu pohli se slivovicí, která se s námi vozí už pár tisíc kilometrů.

Zion NP

Žádné komentáře:

Okomentovat