Probouzíme se do krásného rána v Lee‘s Ferry v Arizoně. V noci už panují mnohem snesitelnější teploty a camp je situován na pěkném místě, kousek od řeky Colorado.
 |
| Dobré ráno! |
Ferry znamená přívoz, a předtím, než zde byl postaven v roce 1929 most přes řeku Colorado, bylo to jediné místo, kudy se dalo dostat na druhou stranu. Samotný John D. Lee měl zvláštní osud – za přispění Mormonské církve vybudoval přívoz, který provozoval, ale našel si ještě jeden vedlejšák – s bandou přepadávali dostavníky. Po jedné výpravě, kdy přestrojení za indiány oloupili a brutálně povraždili lidi v jednom dostavníku, musel zmizet, později byl dopaden a popraven. My už dnes děláme hlavní prohlídku mostu Navajo Bridge, který tento nebezpečný přívoz nahradil – původní most z roku 1929 slouží již jen pro pěší a vedle něj vyrostl v roce 1995 jeho únosnější bratr, který převádí veškerou automobilovou dopravu.
 |
| Navajo Bridge(s) |
Vypouštíme z plánu návštěvu Antelope Canyonu (který to měl stejně od samého počátku nahnuté) a rozhodujeme se jet rovnou do Grand Canyonu. Antelope Canyon je úzký kaňon mezi pískovcovými stěnami proměnlivých barev a fotky odtud vypadají velmi lákavě. Na druhou stranu je to na území Navajo, je potřeba si tam vzít dopravu od nějakého místního indiána, zaplatit cca 80 dolarů na osobu za vstup, bývá tam spousta lidí a navíc nikdo nezaručí, že bude do kaňonu zrovna svítit sluníčko tak, aby byly stěny správně nasvícené. Tím, že nám vypadl z plánu získáváme den navíc, který potom zužitkujeme v NP Zion. Teď ale míříme ke Grand Canyonu.
Pokud člověk jede poprvé západem Spojených států, snad ani nepřipadá v úvahu toto místo, které navštíví 5 miliónů turistů ročně, vynechat. Hloubka přes 1,5 km, šířka od 6,5 až po 30 kilometrů dělá z kaňonu opravdu obrovitou díru. Myslím, že ono to nejde ani popsat. 9 z deseti turistů míří na jižní hranu kaňonu a ani my neděláme výjimku a přidáváme se ke statistikám.
Přesto, že jsme se na Velký Kaňon těšili, je pro nás první pohled trošku zklamáním. No – možná to není to pravé slovo – spíše nám nepadla čelist, jak jsme čekali. Zčásti za to mohla denní doba, kdy jsme přijeli, protože sluníčko bylo vysoko na obloze a skály nepůsobily tak plasticky. Druhým důvodem bylo asi to, že jsme už viděli Canyonlands a ty už se nám o ty čelisti postaraly. Objíždíme postupně vyhlídky a mně se vybíjí foťák. Upřímně musím říct, že je to dost škoda, protože jak se začalo slunce sklánět k obzoru, dostával Grand Canyon konečně velkolepý nádech. Před soumrakem vypadal několikanásobně lépe, než, když jsme přijeli! Focení tedy obstarával hlavně Lukáš a jsem sám zvědav, jak se to podařilo zachytit. Já vám mohu dát ochutnávku svých fotek do cca druhé hodiny odpolední, kdy jsme se vydali na místní letiště. Jirka se tady hecnul a koupil si výlet vrtulníkem nad Celým Grand Canyonem. My ostatní jsme ho v tom nechali samotného a jedeme si v mezičase narvat břicha hamburgery do Wendy’s. Jirka se vrátil naprosto nadšený, tak to asi stálo za to. Vidět kaňon z vrchu je určitě zase něco jiného a navíc vrtulníkem člověk taky neletí každý den.
 |
| Grand Canyon |
 |
| Grand Canyon & Lešek |
 |
| Ten byl super - seděl a čekal |
 |
| Grand Canyon |
Po již zmiňovaném západu slunce se vydáváme zpátky do campu Lee’s Ferry a zítra ráno ještě naposledy vyrážíme zpět do Utahu, do národního parku Zion. Na ten se těším asi nejvíc, protože s kýmkoliv jsme tady v campech mluvili a narazili na to, že tam jedeme, tak měli jenom pozitivní ohlasy, Všichni se shodli, že je to nejlepší a nejoblíbenější park s nádhernou přírodou. Uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat