Máme na autě už hóódně sjeté zadní pneumatiky (vzorek se s námi rozloučil už někdy v Utahu a teď navíc Lukyn našel místo, kde se začíná dělat v pneumatice díra), tak míříme do pobočky půjčovny Dollar na Las Vegaském letišti, kde provádíme výměnu. Šlo to celkem hladce - jen se nás chlapík zeptal, proč auto měníme, ukázal nám na dvě bílá auta, co tam stála, ať si jedno vybereme, vyjeli nám papíry, a jedeme. Dostali jsme Kiu Sorento, a i když má sice o něco větší kufr, tak Korejec, který vymyslel do tohohle auta automatickou převodovku, by měl jít za trest montovat koberečky do Ceedů na Slovensko. Auto neví, kdy má podřadit, přeřadit, nejede, motor je slabý… no hrůza. Nu což, nějak si zvykneme.
 |
| Naše nové auto (můžete si povšimnout Halloweenské výzdoby za oknem) |
Před polednem už nabíráme směr k hranicím s Arizonou, konkrétně na Hooverovu přehradu. Jedná se o betonovou gravitační přehradu vybudovanou na řece Colorado v letech Velké hospodářské krize (1931 – 1936). Leží přesně na hranici dvou států, a jedná se vlastně o dvě elektrárny – jedna je na Nevadské straně řeky, druhá na Arizonské. Celá historie vzniku přehrady je nesmírně zajímavá a jedná se o jedinečné stavební dílo. Koncem 19. století a začátkem 20. sílily požadavky na regulaci průtoku Colorada (vzhledem k povodním s katastrofálními následky a obdobím sucha a neúrody), a zároveň rozrůstající se kolonizace západního pobřeží s sebou nesla stále větší požadavky na dodávky elektrické energie, a tak se začátkem 20. století začalo s přípravnými pracemi na stavbu přehrady s elektrárnou, která měla stavbu zpětně financovat (což se povedlo mnohem dříve, než bylo odhadováno, a přehrada se brzy stala ziskovou).
Původně měla stát v kaňonu Boulder, kde se však našel geologický zlom, a tak byly projekční práce přesunuty do Black Canyonu, kde nakonec přehrada taky stojí. Název jí však zůstal a tak až do roku 1947 nesla jméno Boulder Dam. Doporučuji zkouknout nějaký dokument (myslím, že Česká Televize má něco online k dispozici), nebo se podívat na anglickou wikipedii - jedná se opavdu o pozoruhodné dílo.
Hned vedle leží městečko Boulder City, které vzniklo jako ubytovna pro dělníky, a aby se zabránilo opilosti a výtržnostem, byly v tomto městě kompletně zakázány hazardní hry a alkohol. Zákaz alkoholu časem padl, ale Boulder City zůstalo jediným městem v celé Nevadě, kde je zakázán hazard. Což je poměrně vtipné, protože hned za hranicemi města vyrostla dvě casina, a v celé Nevadě je hazard tak běžný, že tady mají automaty i na benzinkách. Samotní dělníci (a hlavně tedy jejich rodiny) taky pomohli obrovskému rozmachu Las Vegas ve 30. letech, kam jezdili za zábavou.
 |
| Koruna + kus hráze - do mého objektivu se celá prostě nevešla |
 |
| Nový most, který odvedl dopravu z hráze (ta teď slouží turistům) |
 |
| Věže, kudy vtéká voda do elektrárny. Hladina o něco níže, než je běžné |
 |
| Generátory uvnitř Nevadské elektrárny |
U přehrady je nejstarší, nejvyšší a nejdéle fungující lanový jeřáb na světě, který se ještě dnes používá k přepravě těžkých a rozměrných náhradních dílů na turbíny. Co si pamatuji, tak stavba je zajímavá ještě tím, že zde bylo poprvé na světě při stavbě předepsáno povinné používání ochranných přileb. Horší už to bylo se samotnými přilbami – jen pár dělníků mělo možnost získat originální výrobky – ti ostatní si vyráběli vlastní z čepic, polepených hadrami namočenými v asfaltu. Účel to teda asi plnilo, ale pracovat bych v tom nechtěl.
 |
| Lanový jeřáb |
Prohlídka byla zajímavá, a zase o něco chytřejší si ještě projíždíme po hrázi tam a zpátky a míříme do Death Valley. Tam toho není zase tak moc k vidění, tak je v plánu pouze rychlá projížďka tímhle nejsušším místem planety, no a vzhledem k tomu, že už se poměrně rychle setmělo, nemá cenu to nějak protahovat a pokračujeme dále do Kalifornie, do San Diega. To leží na hranicích s Mexikem – do Tijuany co by kamenem dohodil – a kromě jiných atrakcí nabízí hlavně park Sea World – mořský svět, který nás láká. Mexiko se do plánu bohužel nedostalo – naše auto z půjčovny nesmí samozřejmě opustit území USA, čekací doby na hranicích jsou nehorázné a Tijuana má daleko do bezpečnostních standardů, na než jsme zvyklí.
V noci tedy dorážíme do parádního campu na jihovýchodě San Diega, kde nás hned u vchodu varuje cedule před chřestýši a vedle vstupní boudy je umístěn obrovský žlutý sud, do kterých se mají odkládat případní odchycení chřestýši. Nás naštěstí žádný had neobtěžuje, tak stavíme stany a jdeme spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat